Kapky na vodě

Ozvěna se stává viditelnou.

Umělec přidá nečekaný tah štětcem – jediný, a náhle se kompozice promění; svět uvnitř plátna se posune.

Jedna jediná kapka dokáže uvést svět do pohybu. Jakmile se dotkne hladiny vody, světlo po ní rozechvěle sklouzne a zrodí se tichá vlna, která nese vzpomínku na tento okamžik daleko za hranice svého zdroje.

Žádná kapka, žádný dotek, žádný okamžik nikdy není dokonalý. Vlnění je vždy neostré na okrajích, třpytí se možnostmi – a právě jeho nedokonalost je jeho duší. Ta jemná trhlina, to nenápadné zkreslení, je tím, co tvoří krásu.

Když se vlna rozlije, zmizí, snad bez viditelné stopy – avšak nikdy se zcela nevytratí. Stane se součástí vody, součástí paměti ukryté pod povrchem.

A i když nevyplní každý centimetr plátna, zve oko, aby se zastavilo, prodlévalo a dokončilo tichý kruh rozjímáním. Symfonii dotváří divák.